Zajímavosti o Itálii a Italech:

Pokud jezídte v autě na LPG (plyn), nemějte zbytečně plnou nádrž benzínu (zvyšujete spotřebu auta hmotností vozidla).

Další tip se ukáže za: 8 sekund

Vše o Itálii

Další plánovaný pobyt autora webu: Dolomity  dolomity 2019 2018 - informace zde.

Nákup potravin, jídel a nápojů v Itálii

Otevírací doba obchodů v Itálii v pracovní dny, o víkendu a ve státní svátky

V Itálii se v poslední době stále častěji objevuje trend zavádět pružnější otevírací doby. Většina obchodů a podniků v Itálii má otevřeno od pondělí do soboty od 8.00 do 13.00 a asi od 16.00 do 19.00. Mnoho obchodů je však v sobotu odpoledne a v pondělí dopoledne zavřených a na jihu pracovní den začíná i končí o hodinu později. V neděli bývají s výjimkou velkých měst a turistických oblastí všechny podniky kromě barů a restaurací zavřené.

Pokračovat ve čtení

Ceny v Itálii - jídlo, pití, ubytování, smlouvání cen

Itálie je jednou z evropských zemí, které se připojily k používání jednotné evropské měny euro (EUR). Bankovky a mince v nové evropské měně platí od 1. ledna 2002. Mince euro se vydávají v nominálních hodnotách od 1, 2, 5, 10 a 50 centů, bankovky existují v hodnotách S, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 eur. 

 

V poslední době způsobil ekonomický rozvoj a příliv návštěvníků do turisticky vyhledávaných měst růst cen. Obecně platí, že jižní část země je mnohem levnější než sever; nejvíce zaplatíte v Benátkách, Miláně, Florencii a Bologni, méně v Římě, výrazně se pak snižují ceny v Neapoli a na Sicílii. 

 

Průměrné ceny zboží a služeb

Většinu běžných potřeb pořídíte na evropské poměry za rozumné ceny. Také částky, které zaplatíte za jednoduchá jídla, jsou přijatelné : pizza nebo porce těstovin a pivo (běžné levné jídlo v restauraci) vás vyjde v průměru na 10-15 eur, ačkoli v některých větších a navštěvovanějších městech, například ve Florencii nebo v Benátkách, za tuto cenu slušné jídlo nepořídíte .

V Římě a v Neapoli by to naopak neměl být problém. Abyste si udělali představu o finanční stránce cestováni, uvádíme tento příklad : za zpáteční jízdenku druhou třídou vlakem typu Eurostar z Řma do Milána zaplatíte asi 47 eur, cesta trvá pět a půl hodiny a ujedete šest set kilometrů . Nápoje (s výjimkou vína) jsou drahé. Za velkou sklenici piva zaplatíte v restauraci 4-6 eur. 

Ceny pokojů začínají asi na 80-100 eurech za jednoduchý dvoulůžkový pokoj v jednohvězdičkovém hotelu, ačkoli v Miláně, Florencii a Benátkách bude těžké ubytovat se levněji než za 120 eur. Pokud cestujete po centrální Itálii a snažíte se ušetřit - přespáváte v kempech, kupujete si jídlo v supermarketech - měli byste se vejít do částky kolem 50 eur za den. Realističtější denní rozpočet předpokládající, že budete přespávat v jednohvězdičkových hotelech, budete jezdit vlakem a dáte si denně jedno levné jídlo v restauraci, bude činit asi 75 eur za den, na jihu o něco méně. Pokud si budete chtít opravdu užívat, přijde vás to nejméně na 100 eur za den.

Nezapomeňte také, že ceny se mohou lišit podle období, během hlavní letní sezony v červenci a srpnu, kdy většina Italů jezdí na dovolenou, jsou ceny v hotelech nejvyšší. 

Mimo sezonu můžete usmlouvat výrazně nižší ceny. Kromě státních muzeí a památek, kam je vstup volný pro osoby mladší 18 let a starší 65 let a poloviční vstupné platí osoby mladší 26 let, je v Itálii pouze málo míst, kde platí slevy: pouze několik muzeí akceptuje karty ISIC a pro cesty autobusem a vlakem tyto karty neplatí.

Kreditní a debetní karty a cestovní šeky

Nejméně komplikovaným způsobem platby je pravděpodobně použití kreditních nebo debetních karet, s jejichž pomocí si po zadání osobního identifikačního čísla (PIN) můžete vybrat peníze v bankomatu. 

Tabulka Denominazione d´originele - kvalita a certifikát původu italských vín

Kvalita vína - Denominazione d´Originee klíčem k pochopeni, po jakých vínech se v Itálii dívat. nelze však na něj spoléhat jako na záruku kvality. Jde o certifikát původu, takže může označovat chutné i naprosto hrozné vino.

Denominačni oblasti byly stanoveny vládním dekretem. Určují, kde se bude víno s určitým názvem vyrábět, jaké odrůdy hroznů lze použít, maximální výnos hroznů na hektar a jak dlouho má víno zrát. Označení Denominazione d'Origine Controllata e Garantita (OOCG) zaručuje původ vín a to, že při jeho výrobě byla dodržena pravidla určená pro příslušnou oblast.

Vino da tavola je víno, které neodpovídá požadavkům DOC, ačkoliv to nemusí být vždy špatné víno.

Denominazione ďOrigine Controllata e Garantita (DOCG) je v současné době jediné označení, které je zárukou kvality. Vína prodávaná s tímto označením musí splňovat běžné podmínky DOC, a navíc jsou prověřena vládními inspektory.

Systém DOC bezpochyby zvýšil standard italských vín, ale má i mnoho kritiků. Někteří říkají, že pravidla jsou příliš přísná a nepružná a že označení DOCG ztrácí důvěryhodnost. Navíc prý pravidla nenechávají prostor k experimentování a moderním metodám, na něž se zejména severní Itálie specializuje. Výrobci, dychtící po experimentech s víny, proto bez ohledu na reguIace vyrábějí nová vína, jež se často zařadí jako nejlepší v Itálii, byť oficiálně spadají do kategorie stolního vína (do tavola).

V roce 1992 bylo zavedeno značení lndicazione Geografica npica (IDT), umožňující výrobcům používat geografické názvy a druhy hroznů i na etiketách, což ejména méně tradičním producentům výrazně pomáhá s identifikací jejich výrobků.

Nejznámějším vínem nemajícím označení DOC je dnes zřejmě sicilské červené a bílé Corvo, moderní vino, které je asi dvakrát tak drahé jako běžná stolní vína. Skvělá stolní vína se ale vyrábějí i v Toskánsku.

Italská vína, vína prodávaná v Itálii - Lambrusco, Soave, Valpolicella, Chianti, Barolo a Orvieto

Jedním z prvních italských vín prodávaných do zahraničí bylo Lambrusco, přestože (nebo možná právě proto) má pověst levného špatného vína. Následovaly je další méně kvalitní varianty: Soave, Valpolicella a Chianti. V současnosti se situace zlepšila a své místo na zahraničních trzích si vydobyly i kvalitnější odrůdy, ačkoli nejlepší vína si Italové dosud schovávají pro domácí trh. Díky pravidlům DOC se úroveň vín v posledních letech zvýšila. Mnoho výrobců se zaměřilo na výrobu velmi kvalitních vín a kromě zušlechťování zavedených odrůd, jako jsou Barolo a Orvieto, se Italové snaží zlepšovat kvalitu také křížením různých odrůd.

Lehká bílá vína se vyrábějí ze sladších hroznů a v horkém počasí se pijí vychlazená, kdežto plná červená vína si vychutnáte při pokojové teplotě. Víno je stále velmi levné, doporučujeme však vyhnout se nejlevnějším druhům, které by vám mohly způsobit nepříjemné bolení hlavy.

V restauracích vám téměř vždy nabídnou červené nebo bílé, méně často růžové víno. Pokud nevíte, co si objednat, nebojte se ochutnat místní produkci, často načepovanou přímo ze sudu, obzvláště na jihu. Toto víno bývá obvykle velmi dobré a levné, okolo 5 eur za litr. Lahvové víno je dražší, ale také velmi kvalitní. V restauraci zaplatíte za láhev asi
9-15 eur, v supermarketu nebo obchodě přibližně polovinu. V baru si můžete koupit sklenici vína za 1-2 eura podle kvality.

Italské destiláty - prodej destilátů v Itálii (grappa, Stock, Vecchia romagna, distillato)

V Itálii se prodávají všechny běžné destiláty pod svými obvyklými názvy. Existuje také mnoho italských lihovin různých druhů: nejlepší italské brandy je Stock a Vecchia
Romagna. Nejběžnější italskou pálenkou je grappa, původně pocházející z města Bassano di Grappa v Benátsku, ale nyní je k dostání v celé zemi. Vyrábí se ze zbytků, které
zůstanou po výrobě vína (slupky, stonky atd.) a její pití doporučujeme pouze silným povahám. Pro méně zkušené je k dispozici jemnější distillato vyráběné přímo z hroznů. 

Pivo a Itálie - nákupování točeného a baleného piva v Itálii

Pivo (birra) je v Itálii zastoupeno převážně světlým ležákem, který se prodává v třetinových nebo dvoutřetinových lahvích, případně točené (alla spina), které bývá dražší než
lahvové. Malé pivo se řekne piccola, (20 cl nebo 25 cl), velké (obvykle 40cl) je media. Nejlevnějšími a nejběžnějšími značkami jsou italská piva Moretti, Peroni a Dreher, která jsou docela dobrá.